Aktuálnu polohu nastavíte kliknutím do mapy nižšie, alebo vyhľadaním mesta/obce tu:
hľadanie ikona
Žiadny priatelia neboli nájdení

Prihlásenie sa

alebo

ste zabudli heslo?
Obrazok ( plagat ) udalosti

Vladimir Birgus: Tak mnoho, tak málo

Začiatok: Piatok 03.11.2017 15:00 Koniec: 30.11.2017 18:00

Popis


Fotografie z doby, keď sa tak mnoho muselo a tak málo smelo, ktorá pozostáva z väščinou nepublikovaných snímkov zo 70. a 80. rokov.

Výstavu otvoria Václav Macek a Jiří Siostrzonek v piatok 3.11.2017 o 15:00

Výstava sa koná v rámci 27. ročníka Mesiaca fotografie 2017.
Vstup voľný

-----------------------------
Zobrazování tristní situace člověka ve specifických podmínkách komunistických zemí 70. a 80. let získalo u Vladimíra Birguse nádech obsese. Birgusovy fotografie znázorňují prototyp anonymního, ale přesto tak důvěrně známého jedince. Nejen lidé na jeho fotografiích, ale tapety opadávající z omítky, torza zraněných chodníků, prázdné výlohy, ušmudlaný veřejný prostor, zkrátka celá vizuální kultura hraje v Birgusových fotografiích důležitou roli. Autor naskicoval do svých fotografií ponurou atmosféru doby, aby připravil scénu pro prezentaci příběhů, které nemají začátek ani konec. Jeho fotografie nezachycují děj, ale esenciální bytí vypreparované na samotnou dřeň. Nemožnost setkání, nemožnost objetí, chlad doteku, nekonečná vzdálenost dvou bytostí. Rozšířenou rezignaci člověka na pozitivní změnu podtrhuje autor všudypřítomnou korozí šedi. Stav distancované emocionality.

Synonymem nesvobody se v Birgusových fotografiích stávají vyprázdněné společenské rituály různých komunistických manifestací a přehlídek. Je zřejmé, že každý rituál naplňuje svůj smysl, jen pokud motivuje účastníky k vnitřní spoluúčasti. Na Birgusových fotografiích však vidíme rezignované tváře lidí bez emocí. Ensorovy masky. Lidé splývají s šedým prostředím a vytvářejí mimikry k přežití s cílem nevyčnívat, neupozorňovat, přečkat. Jedinou možnou obranou vůči totalitnímu politickému systému je tvorba vlastního personálního světa a péče o duši. Birgusovy fotografie nejsou jenom sarkastické při zobrazování stádnosti oficiózních slavností nebo devastace prostředí a lidí v období totality, ale i chápavé při ukazování těch, kteří neměli dost odvahy a síly se tomu vzepřít. Jedním z jeho nejsilnějších děl je fotografie muže v koženkovém kabátě a klobouku, který v práci vyfasoval prapor a nyní ho musí nést při oslavách třicátého výročí Vítězného února. Tvář člověka přilepená davem na sklo autobusu z Birgusovy petrohradské fotografie se stává výrazným symbolem absurdity moderní společnosti – všichni jsme obklopeni lidmi, ale přesto jsme sami. I když Birgusovy fotografie vypovídají o morálním postoji, neuchylují se k zesměšňování a ironizování lidí, autor „pouze“ akcentuje situace a motivuje k přemýšlení.

Birgusovo rozsáhlé a z velké části stále nepublikované dílo z období 70. a 80. let, vznikající nejenom v Československu, ale i v Sovětském svazu, Polsku, Rumunsku a dalších zemích, se pomalu vynořuje na povrch fotografického života prostřednictvím výstav a katalogů. Na rozdíl od prací Dany Kyndrové, Viktora Koláře, Jindřicha Štreita, Jaroslava Kučery, Karla Cudlína a dalších českých autorů, kteří se podobně snažili o autentický a přitom nezřídka ironicky podbarvený pohled na kontrast mezi oficiální propagandou a neutěšenou realitou normalizační totality, zůstala většina Birgusových fotografií s touto tématikou nepublikována celá desetiletí. Většina těchto archivních fotografií Vladimíra Birguse má pro diváka nádech zjevení. Snímky nejsou zavaleny balastem kunsthistorických stereotypů a stigmat, a tak je může divák přijímat v surovém stavu s možností zaplňovat prostor subtilním rozhovorem s obrazem. Zlověstné munchovské stíny, odkapávající ticho, industriální bezčasí, olověná krajina, to vše bez ohledu na vybranou domácí nebo zahraniční lokalitu, určuje univerzální formální atributy jeho fotografií z normalizačního období v Československu. Je signifikantní, že i když autor už od začátku 80. let vytvářel barevné subjektivní dokumenty, naprostá většina jeho záběrů s tématikou života v totalitě je černobílá.

Fotografické práce Vladimíra Birguse ze 70. a 80. let mají trvalou historickou platnost jako subjektivní dokument doby, ale zároveň nesou univerzální poselství pro jedince i společnost. Staly se součástí fotografického dědictví i varovného poselství dalším generacím. Fotografie dozrávají k divákovi v neuvěřitelné kondici a jejich energie nepodléhá entropickým zákonům. Pokud se naladíme na stejnou vlnu plynutí, budeme se stále častěji vracet k Birgusovým fotografiím, které přinášejí nejen vizuální rozkoš, ale vedou nás k hlubším úvahám o světě i nás samých.

Jiří Siostrzonek

-----------------------------

Usporiadatelia:
Stredoeurópsky dom fotografie
Univerzitná knižnica v Bratislave
Institut tvůrčí fotografie Slezké univerzity v Opavě
źáner

Výstava / Tematická

Univerzitná knižnica v Bratislave, Klariská 5, Bratislava - Rača

ZOBRAZIŤ KLUB

Organizátor nie je uvedený

Ste organizátorom, alebo poznáte organizátora?

Prehľad zúčastnených

zatiaľ nikto

Prehľad fotografov

zatiaľ nikto


DISKUSIA

zatiaľ prázdna